Granátové kameny

Kameny používané v současné „granátničině“ lze rozdělit do dvou základních skupin. Jsou to pyropy a almandiny.

Pyropy

GranátyTento drahý kámen se těšil oblibě už v dávné minulosti, jak dokazují nálezy z doby Skytů (6. až 4. století př. Kristem). Plinius Starší ho nazýval, společně s dalšími červenými drahými kameny, karbunkul. Je to nejznámější a snad i nejoblíbenější drahý kámen ze skupiny granátů. I pyropům byla připisována magická moc. V Řecku je považovali za kámen lidí narozených ve znamení Lva, jinde ve znamení Kozoroha. Vsazoval se do šperků; byl hojně používán v 16. století v Čechách a svůj význam si udržel i v současnosti. Pojmenování v plné míře vystihuje jeho nádherné zbarvení (řecky pyropos = podobný ohni). V přírodě se vyskytuje v magmatických horninách, odkud se dostává do rozsypů. Velikost krystalů však jen ojediněle přesahuje 10mm. Nejznámější sbírka šperků s pyropy je v České republice v Muzeu českého granátu v Třebenicích (granátové šperky Ulriky von Levetzow), kde největší brus pyropu má hmotnost 13, 2 karátu. Jiné významné šperkové kolekce s pyropy jsou i v drážďanské galerii (Německo) . Z České republiky údajně pocházel pyrop velikosti holubího vejce o hmotnosti 633, 4 karátu, další měl velikost 18×35 mm a hmotnost 46,8 karátu (rudolfinské sbírky).

Granáty - horninaNejznámější, už v dávné minulosti těžená ložiska pyropů jsou v České republice. Leží na jižních svazích Českého středohoří, v širším okolí Třebívlic, u Třebenic, Podsedic a Měrunic, na ploše cca 70 km čtverečních. Většina těžených ložisek granátů je rozsypová. Primární výskyt granátů je málo známý (Linhorka). Podobně se pyropy nacházejí v rozsypech v okolí Jičína a Staré Paky v Podkrkonoší a v okolí Kolína.

Další, zvláště v současnosti významnou oblastí těžby pyropů je Jihoafrická republika, především Kapská provincie. Vyskytují se tam jedny z nejkrásnějších pyropů, hyacintově červené, vínově červené, s mírným hnědavým odstínem (takzvané cap-rubíny). Těží se spolu s diamanty v rozsypech, ale i v primárních horninách (okolí Kimberley a údolí řeky Vaal). Tamní pyropy jsou větší než v České republice. Velmi podobné pyropy jako v Jihoafrické republice se vyskytují i v Lesothu. Méně se pyropy vyskytují v Rusku, hlavně v Jakutsku, kde se nacházejí v rozsypech rovněž v asociaci s diamanty. Jsou červenofialové až malinové, průměrné velikosti 1-2 mm. Pyropy se těží také v různých státech USA (Arizona, Colorado, Utah, Arkansas, Nové Mexiko a Severní Karolína). Nejvýznamnější jsou naleziště tzv. arizonských rubínů v indiánské rezervaci Navajo ve vulkanických tufech a v blízkých rozsypech. Odtud přecházejí do sousedního Colorada a Utahu. Hlavní lokality jsou u Mule Ear, Moses Rock (Utah) a Garnet Ridge (Arizona) . Menší výskyty pyropů jsou známé z Nového Mexika u Santa Fé a ze Severní Karolíny, kde j sou v náplavech zlata v Burke Co. Pyropy se vyskytují také v Brazílii, v Argentině (Quines, Rio Mina), v Austrálii (oblast Anakie), v Tanzanii (Shinyango) , v Kongu, v Zimbabwe, v oblasti Panyam v Nigérii a v Norsku (Otterfy) . Nedávno byly nalezeny i v Mongolsku v oblasti Šavarin-Caram. Jako drahý kámen se občas zpracovávají také rodolity, které jsou chemicky na rozhraní mezi pyropem a almandinem. Vzácně se rodolity vyskytují na Srí Lance, v Indii, na Madagaskaru, v Tanzanii, též v Zimbabwe a ve Spojených státech (Severní Karolína).

Almandiny

Z minerálů skupiny granátu je almandin v přírodě nejvíce rozšířený. Vyskytuje se v pegmatitech, metamorfitech i v rozsypech. Jako minerál i jako drahý kámen je znám velmi dlouho; již Plinius Starší ho nazýval „carbunculus alabandicus“ podle místa výskytu almandinu v Alabandě v Malé Asii. Pro své zbarvení se těšil velké oblibě. Je zasazen v mnoha historických špercích a klenotech. Byla mu připisována magická síla, údajně chránil před zlými sny, přinášel dobrou náladu apod. V přírodě se vyskytují i velké krystaly, proto jsou známé i velké brusy almandinu. Jeden z největších je ve Smithsonian Institution ve Washingtonu. Má tvar kabošonu a jeho hmotnost dosahuje 175 karátů. V mnohých zemích se těží i v současnosti jako drahý kámen, především z rozsypů.

Almandiny se odedávna těží z drahokamových štěrků Srí Lanky (cejlonské rubíny). Jsou i v krystalických břidlicích u Trinkomalé na severovýchodním pobřeží ostrova. Mnoho nalezišt se nachází na jihu Indie. Almandiny se tam těží z rozsypů, vyskytují se také ve slídnatých břidlicích v okolí lokalit Džajpur, Rádžpután a Masúr. Kvalitní krystaly pocházejí z Afghánistánu a z Mongolska (krystaly do 3 cm v Altan-Chuduku). Cenné kameny pocházejí z lokality Minas Novas ve státě Minas Gerais (v Brazílii), z Uruguaye, z Grónska a z USA. Pěkné asterické almandiny se nacházejí v Idahu, velké krystaly i na Aljašce (Fort Wrangel). Z Tanzanie pocházejí nádherné almandiny tmavočervené barvy s jevy asterismu (inkluze rutilu). V Keni se almandiny nacházejí v metamorfovaných horninách oblasti Machakos. Známá naleziště j sou také na Madagaskaru a v Austrálii.

V Evropě se almandiny vyskytují v České republice (Starkoč, Zbyslav), v Rakousku (Zillertall – krystaly do 7 cm), v Rusku (okolí Ladožského jezera) a v Norsku.

Granáty